Posoudit kvalitu vlastního díla z pohledu autora mohu s poznatkem, že umění dělím na upatlané a vyčištěné. Tím říkám, že se zabývám formou vyjádření. Obsah je autor sám, když nejde o zakázku a možná proto je nepřijímám. Vyčistit formu je názorový vývoj autora jak se vyjádřit a zbytečně nemluvit. Je na hraně nemluvit a uplatnit mlčení, pokud je významné. To ale nemohu dělat pořád, možná bych mohl říci dokola. Symbolicky mohu uplatnit jednu linku a vyjádřit tím mlčení. Když ji ohnu, začíná děj, když ji spojím, dojde k události obsažené v jejím tvaru. Ten tvar může mít složitou podobu, reagující na vnější podněty, vlivového děje utvářející reakce vnitřního a vnějšího projevu. Vrátím se k verbálnímu projevu a sleduji mou ochotu buď sdělovat, anebo poslouchat zbytečnosti. Takové situace existují, jsou jich plné odpočinkové hovory, které nese žánr. Někteří autoři se zaměřují na jejich ilustraci, většinou spisovatelé a někteří malíři, sochaři díky zdlouhavosti vzniku díla od tohoto projevu upustí. Nejsem sochař, ale ve snaze dobrat se stručného vyjádření podstaty sdělení jsem uplatnil tvar kresby v prostoru pomocí objektu a získal prostředek zhmotnění mého vidění reality. Čistě, přímočaře linií, vyjadřující pro a proti, pozitiv a negativ, uvnitř a vně, objekt a subjekt, hmotu a odhmotnění, podepsána Chytrá Horákyně. A je tu pohádka, příběh, děj, čistý, plný kliček bez zbytečných přerušení odvádějících pozornost. Proto je děti mají tak rády a každý z nás si v sobě nese různý kousek dítěte. Dílo se dá číst očima i rukama, hlavně figura, kterou dobře známe, třeba i toho druhého, aniž si to někdy uvědomujeme. Jsme tu a nejsme sami, to je základ mé tvořivosti. Humanita je nadnesený filozofický termín, kterému rozumí kmeti, ale nestačí nám ho při odchodu objasnit, pokud ho mají pochopit i se smrtí. My ne, my jsme nad věcí, možná proto jsem umístil vlastní dílo na zem, kam patří, abychom si uvědomili, že jsme dosáhli vysoko, každý jinam, ale přece.

Karel Pokorný 16. dubna 2016